Paris Saint-Germain ukončilo vítěznou sérii FC Barcelona v Lize mistrů

Paris Saint-Germain v této sezóně opět
prokázalo svou obrovskou sílu, když po výhře nad Manchesterem City zvítězilo i nad
FC Barcelona. Pařížané tak ukončili jedenáctizápasovou vítěznou šňůru Barcelony
– přičemž je ironií, že Ferran Torres, který nyní obléká Dětské Fotbalové
Dresy Paris Saint-Germain, proti svému bývalému klubu skórovat
nedokázal. Paris Saint-Germain v současnosti v Lize mistrů naprosto dominuje a
zdá se, že má nakročeno k historické sérii několika titulů v řadě. Po skončení
zápasu se fanoušci okamžitě pustili do kritiky Lamina Yamala za jeho slabý
výkon a vysmáli se Ferranu Torresovi za řadu promarněných šancí – málokdo však
pojmenoval skutečné, rozhodující příčiny tohoto výsledku.
Mnozí pozorovatelé mají za to, že FC
Barcelona k utkání proti Paris Saint-Germain nepřistoupila s plnou vážností;
tým uvízl v nešťastném rozkročení mezi snahou šetřit síly a touhou zvítězit.
Vzhledem k tomu, že je za pouhé čtyři dny čekalo velké derby v rámci La Ligy,
rozhodl se trenér Hansi Flick nenasadit nejsilnější možnou sestavu. V tomto
zápase měl Rodri Hernández na sobě Dětské Fotbalové
Dresy FC Barcelona a seděl na lavičce, aby si šetřil energii na další
důležitý zápas. Ve fotbale snad neexistuje větší úskalí než tento „polovičatý“
taktický přístup: tým chce vyhrát, ale chybí mu odhodlání jít do toho naplno, a
zároveň není ochoten se prostě smířit s porážkou.
S takovým nastavením byla prohra Barcelony s Paris Saint-Germain prakticky nevyhnutelná. Kdyby k zápasu přistoupili jinak, vítězství – a to i proti týmu Paris Saint-Germain, kterému chyběli dva klíčoví hráči – bylo rozhodně v jejich silách. Pro Barcelonu zřejmě není skupinová fáze Ligy mistrů hlavní prioritou, a tak byla tato porážka v podstatě předvídatelným výsledkem. Způsob, jakým k prohře došlo, však pro klub otevírá nepříjemnou a naléhavou otázku: pokud soupeř znemožní Barceloně klidnou rozehrávku od obrany – a místo toho ji pod tlakem vysokého presinku rozloží – jak může Barcelona v klíčovém zápase vůbec zvítězit? Nebo je snad odsouzena k tomu, aby nechala soupeře diktovat hru, a smířila se s bídnou, předem danou porážkou?